Jak Špindlerův Mlýn ke jménu přišel –

Špindlerův Mlýn je nejznámějším horským střediskem v Krkonoších, ale málokdo dnes ví, že se takto jmenuje skoro náhodou. Stačilo jen málo a mohli jsme jezdit do Hollmannových nebo Špaltových bud, nebo spíše do města Svatý Petr. Ale vídeňští a později ještě i pražští úředníci nechtěně rozhodli jinak.

Údolí horního Labe bylo trvale osídleno teprve v 16.století, kde zde začínala těžba nerostů a dřeva. Jediné místo s hustším osídlením byla osada Svatý Petr, kde se kutalo již od roku 1516. Ostatní místa založená dřevaři měla vždy jen pár chalup. V té době osada Svatý Petr a ostatní samoty patřily pod horní část Vrchlabí.
Na místa při soutoku Labe a Svatopetrského potoka (dnes Dolského potoka) se usadila rodina dřevaře Hollmanna. Vymítila kus zdejšího lesa a později ho přeměnila na luční pozemky. Ještě v roce 1784 zde bylo pouze pět chalup, mlýn a hájovna. Tato malá osada nedostala jméno podle svých zakladatelů, jak bylo v Krkonoších v té době běžným zvykem, ale jmenovala se Spaltenbauden. Patrně podle toho, že dřevaři dostávali za práci v lese jako odměnu kromě peněž i jedno poleno dřeva denně. Německy se poleno dá přeložit jako Spalte, nebo Holzspalte..
Mlýn s náhonem byl zde na Labi postaven v roce 1734. Ten mlýn sem byl vlastně přemístěn z údolí Svatého Petra, kde rodina Špindlerů jakýsi mlýn údajně také vlastnila. Špindlerové byli původně horníky a také dřevaři a patřili společně s Hollmanny, Bradlery a Krausy k prvním osadníkům zdejšího kraje.

Od začátku 18.století začala těžba rud a nerostů v údolí Svatého Petra upadat. Stříbro, měď a arzen se pod Kozími hřbety přestává těžit a tak není divu, že význam osady klesal. Přemístěním mlýna to začalo a stavbou nového kostela to dál pokračovalo. I ten se měl postavit již u Špaltových bud, tedy v místech klimaticky příznivějších a hlavně snadněji dostupnějších.
Když se místní horalé dozvěděli, že rakouský císař Josef II. dal svolení ke zřízení nového kostela ve Velké Úpě a později dokonce i v Malé Úpě, rozhodli se o totéž také ve Vídni požádat. Sešli se v roce 1784 ve mlýně zbudovaném rodinou Špindlerů, aby napsali žádost a tu potom osobně předali ve vídeňské kanceláři. Protože povolení nedostali, tuto žádost opakovali v roce 1787 a vyslali chalupníka Petra Hollmanna a mlynáře Josef Krause s ní do Vídně znovu. Ale opět neuspěli. Až po smrti císaře Josefa II. požádali horalé potřetí a konečně se dočkali. Císař František I. jim vyhověl a 13.7.1793 vydal patent povolující stavbu kostela a založení místní farnosti. A protože všechny tři žádosti byly sepsány ve mlýně, kterému se říkalo Špindlerův, i když již v té době patřil rodině Krausů, a v žádostech nebyla uvedena vůbec žádná zpáteční adresa, byl císařský výnos vydán pro obec Spindlermühle !!
Tím tehdy právě vznikající obec v těchto místech, dostala z vůle úředníků jméno. Ještě to však nějakou dobu trvalo, než se skutečně toto jméno stalo opravdu oficiálním. Došlo k tomu v roce 1842, kdy se zde vyměřovaly jednotlivé pozemky a zakreslovaly se do katastrální mapy.
Zvláštní kapitolou v této historii je i nynější české pojmenování. Nutno dodat, že to byla historie trošku zamotaná a kostrbatá. A opět zde zaúřadovali úředníci, tentokráte již v Praze. Ti neměli patrně žádné tušení o tom, že zdejší mlýn postavila rodina Špindlerů a proto přikročili k prostému překladu z němčiny do češtiny. Vycházeli z toho, že německy Spinel znamená česky vřeteno a český název tedy byl Vřetenský Mlýn. Někdy zkomoleně i Břetenský Mlýn. Kupodivu se tento otrocký překlad uchytil v úředních dokumentech a dokonce se po vzniku Československa po roce 1918 stal opětovně úředním názvem obce. Až v roce 1922 celou věc podrobně prostudoval a náležitě popsal jednatel Krkonošské župy Klubu českých turistů a znalec regionu Jindřich Ambrož. Na jeho návrh potom ministerstvo vnitra v Praze výnosem ze dne 23.6.1923 obec přejmenovalo na Špindlerův Mlýn s německou verzí Spindlermühle.
A tak tři století dlouhý proces utváření dnešního názvu uzavřeli opět úředníci.