K r k o n o š e v době minulé i současné …

Bereme je dnes již jako samozřejmost, jako nedílnou součást lesních cest a horských pěšin. Setkáváme se s nimi běžně v okolí měst a obcí. Dva pruhy bílé a barevný mezi nimi.
Symbol pro turisticky značenou trasu má již dnes u nás 120 let starou historii a tradici. Pomáhá nám hodně při orientaci v terénu, neboť turistické značky nás dovedou spolehlivě k nejzajímavějším místům v Krkonoších, takže pěší výlet bez nich si již snad ani nedovedeme dnes představit. Při takové pěší túře také ani moc nepřemýšlíme o tom, jak taková celá síť značených cest kdysi vznikala, kdo jí dnes udržuje a kontroluje a také kdo to celé financoval a financuje….
Na značkaře se obvykle vzpomeneme až když nějakou tu důležitou značku přehlédneme a zabloudíme, na někoho se to přeci svést musí !!
A jak to všechno u nás v Krkonoších začínalo?

U kolébky značení cest pro turistické účely byly nejdříve německy mluvící země, kde již na začátku 19.století vznikaly jednotlivé vyznačené úseky cest k horským chatám v Alpách. Byl to tehdy ještě především zájem horalů – boudařů, aby je v terénu první průkopníci turistiky našli a navštívili.
Až o padesát let později – tedy začátkem druhé poloviny 19.století se objevují první skupiny a spolky nadšenců propagujících pohyb v přírodě, turistické výlety a právě tito lidé se začínají také starat o systematické značení cest.
Nejinak tomu bylo i u nás v Krkonoších, kde existoval nejdříve od roku 1880 jen německý turistický spolek tzv. „Riesengebirgsverein“ a brzy na to – od roku 1888 - i odbor Klubu českých turistů. Ten první, tedy německý turistický spolek upravil a vyznačil v letech 1880-1889 na svou dobu úctyhodnou délku turistických cest, 70 km. A tak vzniklo celkem 12 tras převážně ve východní části hor a na slezské (dnes polské) straně Krkonoš. Tyto trasy byly značeny různobarevnými čtverečky nebo trojúhelníky. Nejvíce si tento spolek zakládal na zřízení a vyznačení cesty z Horních Míseček po jižním úbočí Kotle až na Dvoračky, dnes je to zeleně značená trasa s názvem „Krakonošova cesta“.

Začátky značení cest nebyly zdaleka tak lehké a jednoduchém, jak by se dnes mohlo zdát, neboť ty cesty se často musely nejdříve vybudovat, aby bylo potom co označit a používat. Nějaké cesty a pěšiny v té době již pochopitelně v Krkonoších existovaly, ale pro tento účel se mnohé nehodily. Jednalo se o cesty pytlácké a hlavně pašerácké a ty se logicky horským boudám a otevřeným zajímavým místům s dalekým výhledem vyhýbaly. Částečně se tedy daly využít cesty určené pro dopravu dřeva do údolí, ale značná část pěšin horskými partiemi se musela pracně budovat. I když to dělali většinou nadšenci a propagátoři turistiky bez honoráře, i tak to bylo finančně náročné. Částečně se to tehdy financovalo z příspěvků členů turistických spolků, ale bez podpory podnikatelů, bohatších obyvatelů měst a tehdejší šlechty by se to realizovat nedalo. V té době bylo totiž určitou otázkou prestiže a osobní prezentace přispět na bohulibý účel zpřístupnění našich nejvyšších hor.

Na budování a značení turistických cest v Krkonoších se podílely aktivně i občané české národnosti. V roce 1888 byl v Praze založen Klub českých turistů a již 12.12.1889 se v jilemnickém odboru tohoto klubu jednalo o vybudování a vyznačení první turistické trasy. Ta vedla z Jilemnice na vrchol Žalého, dále přes Šeřín, Černou skálu a Mechovinec, kolem Kotle až k Labské boudě. Pro její vybudování a vyznačení se především zasloužil tehdejší jednatel krkonošského turistického klubu, velký propagátor turistiky a lyžování, učitel Jan Buchar, a proto tato oblíbená turistická trasa nese dnes i jeho jméno.

Národnostní podtext hrál v počátcích české turistiky vůbec velkou roli. Ty turistické značky, které byly českým turistickým klubem zavedeny a jak je známe do dnešní doby znamenaly tehdy především národní českou symboliku. Původní značení používalo zpočátku jen jeden druh značek, a to dva pruhy bílé a uprostřed jeden červený, což mělo představovat národní české barvy. Až dost později se začalo využívat dalších barev uprostřed – tj. modré, zelené a žluté. Dnes má turistická značka podle jisté normy jednotný tvar a rozměr čtverce 10x10 cm.

Horský terén v české části Krkonoš má velmi hustou síť turisticky značený tras. Přímo na chráněném území národního parku je to 210 km a v přilehlém území, nazývaném „ochranné pásmo Krnapu“ je to dalších 700 km. O značení se v Krkonoších a v Podkrkonoší stará dnes 20 značkařů Klubu českých turistů. Ale o cesty, rozcestníky, směrovky a mapy se zase starají terénní pracovníci Správy Krkonošského národního parku.

Exkluzivně: Josef Zelený, 24. března 2009